MŮJ PŘÍBĚH ANEB CESTOU NECESTOU
Jmenuji se Lenka Marie a mám ráda lidi i samotu.
Moje povolání začalo v rodině, kde jsem sestrou několika sourozenců. Někdy kolem 5. třídy jsem se zamilovala
do povolání zdravotní sestry. Po maturitě se má touha sloužit a pomáhat lidem naplnila, když jsem nastoupila jako zdravotní
sestra na onkologii v MOÚ na Žlutém kopci v Brně. Šla jsem s touhou pomáhat lidem, ale nakonec jsem zjistila,
že vlastně víc dostávám než dávám. Práce, která byla i mým koníčkem nebyla lehká, ale byla velkou životní školou,
za kterou jsem vděčná. Poznala jsem spoustu krásných lidí, kteří bojovali o svůj život
a zároveň byli plně odevzdaní tomu, co bude dá.
V mém srdci tito lidé žijí stále a v modlitbě na nemocné ráda pamatuji.
A pak přišlo Boží povolání a všechno, co mě do té doby naplňovalo, co bylo mojí touhou, snem i životní cestou nějak zbledlo.
„Někdo“ mě s nesmírnou láskou zavolal jménem.
A na toto volání v srdci – Boží povolání – jsem odpověděla a vydala se tak za úžasným a jedinečným dobrodružstvím,
kdy jak s oblibou říkám, si nemohu být jistá, že tam, kde jsem dnes, budu i zítra.
A tak jsem se jednou vydala do Francie, do mnišské komunity, kde jsem hledala odpověď na svoje otázky
a světlo pro svoji další cestu. Udělala jsem velmi cennou zkušenost a co jsem hledala, jsem nalezla.
Připadá mi, že všechno, co jsem prožila, postupně utvářelo můj nynější styl života.
Asi jako kamínky potřebné pro krásnou mozaiku. A to ještě není hotová… :).
Mám radost, že
* mohu aspoň trochu žít životem v ústraní, kde mohu naslouchat svému srdci,
kde promlouvá Pán (ale nebojte, setkání s lidmi se nevyhýbám)
* se mohu věnovat tvorbě hezkých věcí, jak jsem si vždy přála
* jsem sehnala malou poustevnu, která sice vyžaduje rekonstrukci
(sháním sponzory :)), ale již teď z ní mám radost
* s tím, co nesu v srdci i s tím, co tvořím, mohu se podělit s ostatními
* jsem sestrou, která poznala Dobro, Krásu a Lásku…
„Nesmíš čekat, až Bůh se objeví
a poví: Jsem.
Bůh, jemuž stačí, o něm že se ví,
nač byl by všem?
Musíš cítit, že všemi záchvěvy
a každým dnem
ti srdce vznítí bez vší úlevy,
to, že dlí v něm.“
R. M. Rilke